Fanfáry. Jenom po mně neházejte vejci, prosím.

11. července 2010 v 12:07 | Ponořená |  Přišel jsem, viděl jsem
Z broučíní i podbroučíní Vás všechny vřele zdravím. 

Jak to jenom nazvat? Komplikace způsobena několika nepříznivými faktory? Ten hlavní byl počáteční přístup k internetu, jenž byl nulový. A dál? Chmurné blogové období. Jsem zpět. S téměř žádným, nic neříkajícím designem a prázdninovým deníkem. Marast. 


Doufám jen, že budu v nejbližší době připoutána alespoň na chvíli k notebooku, ukuchtím nějaký přijatelný vzhled a obeznámím vás se vším, co jsem si připravila jako SPP - speciální prázdninový program. Teď spíš o tom, co se mi tu dělo. Takže nudný deníček? Pro ty, co už to vzdali na začátku a chtějí mi pod článek napsat něco jako welcomku pro zaměstnance měsíce nebudu přidávat lákadlo, že přidám i menší fotodokumentaci. A doporučím jim, aby se řídili tučně označenými názvy, vybrali si to, co je jim libo, neboť jsem tu dlouho nebyla, tudíž toho shrnu malinko víc. A nebo taky ne. Pocity, nepocity a hloubání z 13ti hodinového pobytu pod hradem Točník si nechám až na další článek, čímž samozřejmě znevýhodním koncert skupiny Wohnout, jenž bude shrnut již v tomto článku. Skupině se tímto omlouvám. A zároveň chci dodat, že byli též pod Točníkem, takže jim to může být vlastně úplně jedno:-). 

Po stopách řeky(ně) Vltavy

Jak se zpívá v jedné nejmenované písni od jisté nejmenované skupiny o našem skvělém národu - v zimě na hory, v létě na vodu (tedy samozřejmě kromě té pasáže o pivních pupících, to si nechme stranou).  Jelikož nebudu nikdy čistokrevným Čechem (a to jak duší, tak i rodokmenem), nebude pro mě tato jistá pasáž platit. Vodácký kurz jsem si přesto užila. Mohla bych si všemožně stěžovat, jak moje spolužačka přinesla na poslední chvíli stan pro 2, do kterého jsme neměli možnost se s krosnami nacpat, jak bylo v celé České Republice krásně a nad jižními Čechami se rozprostíral krásný, buclatý a vodou napuštěný mrak. To však neudělám, haha:-). Kurz jsem si moc užila i přes jisté nepříznivé faktory a budu na něj vzpomínat v dobrém oslavný projev a tak dále bla bla. A vidím tu další načančané pozitivum. Nikdy jsem si neuvědomila, jak je v Česku krásně. Díky změně programu jsme se podívali hned 2x za sebou do č. Krumlova. Nu a kdo jádro Krumlova zná, pochopí mé prvotní nadšení. Cestou jsme se seznámili jak s rodáky ze severu Čech, tak s americkou rodinkou žijící v Salt Lake City. A poznávání nových lidí, to je na tom všem úplně nejlepší. 

Vohni to doleva!

Proč Vohni s jednoduchým vé? Jednoduše proto, že pořadatelé udělali celkem vtipnou chybu. Nebo si také nechtěli hrát na emo. Co za tím bylo, se asi už nedozvím, každopádně jednoduché v v názvu skupiny Wohnout na lístku nám dělalo veselo ještě po výkon supportu Lety mimo. Ti měli nevýhodu Světla na začátku tunelu, a potom tma*, takže mi nic jiného, než smát se nad nepodařeným lístkem, prostě nezbylo. Ještě před koncertem samotných Vohnoutů
mě potkala ještě jedna příhoda. Volala mi totiž moje Mamoune (maminka, matička) a ptala se, od kdy že ta skupina, na které jsem, vystupuje, protože ještě klábosí v té samé vodácké hospůdce, v níž právě sedí. Byla jsem ráda za majitele, protože si jejich hospodu oblíbilo nejen četné množství vodáků, či jiných individuí bydlících v okolí oné h (to jsem prosím i já), ale i skupin. Nevím, kolik jsem jich tam už potkala, ale sedět u stolu se skupinou Rangers díky malé kapacitě už nechci (a to už bylo hodně dávno). Zpátky tedy ke koncertu. Jak jsem již řekla, předkapelou byly Lety Mimo. Popis? Pořád ten samý rytmus. Texty, na které jsem občas až moc vysazená, se mi nelíbily. Moji pozornost vzbudila až píseň (a teď prosím nevím, jestli se tak opravdu jmenuje, neboť mi ani stréc Google nepomohl) Smažka zkalená. Docela paradox:-). Za potlesku lidí ještě pořád sedících na lavicích letního kina Lety Mimo skutečně odletěli a my mohli jenom čekat. Čekala jsem se směsí tropickou 200g. Mňam. No a co budu vykládat, Vohnoutící hráli parádně. Moc mi zvedli náladu, neboť se na nás tak krásně smáli. Zahráli (a to mi připadalo chvíli, že jedou podle playlistu jednotlivých alb) po několika z nových, či starých alb. Byla jsem moc moc spokojená! A ráda za Muflona a Činely (ta je totiž, pro mě, nejlepší:-)). Co nemám ráda na těchto koncertech je stopáž. Před desátou to chtěli totiž zabalit. Nakonec jsme je donutili ještě dohrát V Mostecký a Banány. Nu byla to jednoduše řečeno parádička (nebo jak by řekl Barney Legendary Night nebo Awesomeness):-). Po koncertě jsme zašli za skupinou (a to je, dámy a pánové, totální výhoda menších koncertů!) a nechali si udělat fotečky, cvak cvak. Fotka s Matějem nedopadla díky míře opilosti oné fotografující slečny nejlépe, ale ostatní vyšly na míru dobře (tedy až na bubeníka, toho jsme nějak přehlídli). Nedalo mi to a na tu hospodu jsem se Honzy zeptala (šťoural, drbna, nebo snad ženská?). Ptal se na něco ohledně těch okolností, řekl, že je to skvělé místo a basta. K pochvale jeho úsměvu dodal, že byl z posledních sil. Stejně se na fotce pěkně zubí. A já jí sem co? Dám. Neberte to jako odhalení mé identity, spíš jako fotodokumentaci;-). 

Ponořená, real-music.blog.cz
Ačkoli v trochu zmenšené verzi, článek už je tak dost dlouhý. Doufám, že se Terez nebude zlobit, že jsem ji takhle zveřejnila, ale když už je na FB, je to Matrix. Někdo si mohl na mou slabost pro bravené punčochy zvyknout, jsem tedy to krátkovlasé vpravo. Musela jsem se trochu vyladit do teen age stylu, jenž u mě nebývá zas tak často zvykem:-) Moc moc parádička!

A jak se se mnou děje dnes?

Dobře, tak už jenom zkráceně. Momentálně spokojeně odpočívám (jelikož mě nikdo nezaměstnal, nic jiného mi nezbývá) u příbuzných v oáze klidu blízko Praze (tedy blíž, než jsem jí normálně). Chodím běhat se psem, koupu se v bazénu, čtu. Zrovna v pátek se mi stalo, že jsem přečetla 3 knihy v jeden den (jednu z toho dočetla). Cvičím pilně na saxofon, abych mohla hrát příští rok v kapele. Nedávno nás navštívili příbuzné z Moravy. Nevěděla jsem o nich, ale tak přátelských lidí se vidí po málu:-) Jedna "teta" je totálně muzikální, s tou jsem si měla o čem povídat. A zjistila jsem, že máme příbuzné snad po všech kontinentech kromě zamrzlých oblastí a Austrálie. Dnes jsem se vrátila z Hradů, o kterých budu vyprávět až v příštím článku. Vyrážím na oběd k dědovi a další týden si tam pobudu. Beru si však notebook, takže si alespoň trochu pokazím tu idylku. Nu, fotky, co jsem během pobytu zatím v lese pobrala a nasbírala hodím pouze do galerie. Najdete je v složkách Zvířata → Hmyz a Zeleň. Je jich jenom malounko, ale i tak nějaký příspěvěk do mé nepočetné galerijky.

Tak se s vámi tedy loučím, jen co budu mít čas oběhnu své milované blogové známé, kteří na mě, doufám snažně o to prosím, nezapomněli, pročtu si to, co jsem nestihla přečíst, vše prokomentuji, snad udělám ten nový vzhled přes týden, co budu ještě mimo, napíšu report z hradů a můj blog se snad zase vrátí do normálu.

* Světla na začátku tunelu, a potom tma - definice pro znevýhodněnou předkapelu, která může mít možná i lepší repertoár, ale denní světlo jí brání v pořádném rozjezdu a upoutání posluchačů. Většinou však ani zajímavý repertoár nenabízí.

Mějte se krásně překrásně, zatím čizz. :-)
 


Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 11. července 2010 v 13:58 | Reagovat

Odskočila jsem od písklete i od oběda podívat se co je nového - a kdo se nám tu vynořil! Naše utajená a několik týdnů nezvěstná Ponořená!
Tož děvčico vítej zpátky! Už jsem měla obavy že jsi na té vodě odplavala snad na kraj světa a ještě dál a že se nemíníš vrátit... nebo že jsi propadla letošní maximánii končit s blogy...
Vidím podle článku, že máš hodně o čem psát, že jsi plná zážitků a je pekelně náročné chtít to nacpat do jednoho zápisku...
Počasí tedy bylo fajn, i když podle jedné tvé poznámky - vám snad pršelo???
Tu vodu ti závidím... byla jsem na vodě jen jednou, ale byla to sranda a dodnes na to strašně ráda vzpomínám (nejlepší na tom bylo, že jsem se jako jedni z mála nezvrhli. Tedy s lodí... :-))
Koncertování živě mohl být taky super zážitek, Wohnouty ale neznám - teda, možná nějakou písničku od nich znám, ale nevím že je od nich...Jinak je znám jen podle jména, stejně jako Vypsanou Fixu. Už tu současnou muziku nestíhám...
K Vangelisovi jsem užila termín "magická hudba", protože mi to tak připadá. Jinak bych ji nazvala ještě  kouzelná, úžasná, vesmírná, emotivní, a fantaskní...házím tady superlativy, prostě Vangelise miluju.
K těm příbuzným - je vidno, že svět je malý. A někdy se příbuzní projeví nečekaně dobře - třeba tvoje muzikální teta... Četla jsem zmínku, že nemáš práci? Držím palce abys ji našla...
A fotka dost dobrá, konečně mám trochu představu jak vypadáš, teen age styl mi připadne, že k tobě ladí.

2 °°JennY°° °°JennY°° | Web | 13. července 2010 v 11:10 | Reagovat

Ahoooy ;)) nechces se pripojit na moje téma kde budeš mít svun názor na urcitou vec? kdyzt ak tady : http://andrys-ka.blog.cz/1007/tema-miley-cyrus-hannah-montana

Neber to jako REKLAMU ber to jako možnost mít svuj koment na téma :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.