Collignon, lampion.

21. března 2010 v 20:52 | Ponořená |  Blábolení
Je krásné pozorovat děje kolem nás. Všimli jste si, s jakou přesností jsou jednotlivé okvětní lístky sázeny do středu květu? Zachyceny do jemných tkaniček nejmenší dirky. S jakou precizností je Matka Země vložila jako plátky do klarinetu?

Vracím se k deníkové formě, což se mi vůbec nelíbí. Můj život ale nabral nečekaného spádu, takže mi vlastně nic jiného nezbývá. Nejkrásnější a nejvýbornější věc na tom mém dočasném bytí je, že jsem si předvčírem zarezervovala vstupenky na Yanna Tiersena. Koncert se koná dne 10. května, jedna vstupenka stojí 650 kč a divadlo Archa není zrovna nějaká kyslíkatá arena. Takže být vámi, pokud byste chtěli, objednávejte rychle.
Přišel mi dopis ze Švýcarska. Zaregistrovala jsem se po doporučení kamarádky na jednu stránku. Zadala jsem osobní údaje, koníčky, adresu, no a nezbývalo mi nic, než čekat. 18. března dorazil dopis od jedné slečny. Jmenuje se Lena a prý hrozně miluje Sunrise Avenue a sporty. Nu, jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Dnes ráno jsem se před devátou vydala na aerobikový maraton. Já, krysa, zhebnu. Fuj. Ale pak je to parádní pocit. 3 hodiny cvičení, k tomu by mě dřív nikdo za nic nedokopal. Od dvou hodin se ve zdejší škole koná přednáška o kosmetice (mě jakožto řasenkovou vílu to bude opravdu zajímat), tak tam na skok zajdu. Ať se někdo opováží ohodnotit mi pleť, nebo mě dokonce namalovat. Potřebuji akorát menší odreagování. Asi půjdu k babičce na sněženky, tedy, koukat se.
Je večer a s hrdostí oznamuji, že jsem natolik líná, abych ušla padesátimetrový kopec.

Nostalgie prvního jarního večera vítězí, jakoby červánkům nalili kalich čistého vína. Pletenec mých klíčních kostí značí pomezí, mezi kostnatými sloupy zhrzená fena líná. Já však ten skvostný rozdíl nemohu pocítit, neboť jenom z chudého rodu větrných mlýnů pocházím. Smím snad jen na jeden večer pach touhy ucítit a zmizet? Byť duch můj nikdy nezmizí, když kostru mou zanese hlína.

Tutu blbost jsem sepsala včera. Mám náladu totálně pod psa. Ptám se sama sebe, proč jsem nepsala na blog. Ba jo, už to mám. Vybírala jsem členy a zároveň psala do nového Obšťastníku.
Nějak jsem se zmohla jenom na projíždění citátů na cituj a hrála hrála hrála na klavír. Na saxofon jsem se vykašlala a na kytaru jsem hrála jenom to, co chci. Což znamená, že nově zadané písně ještě pořád neumím, muhaha. Klavír bude holt láska na celý život, mám k němu nejblíže. Už jsem se v zuš zeptala, takže se v květnu zapíšu a pokračuji dál, neboť jsem spoustu pojmů z nauky tak trochu pozapomněla. Chci si konečně zahrát Rachmaninoffa. Nějak je mi jeho hudba blíž a blíž. Upínám se k němu, když si nevím s něčím rady. Jenomže je tu problém v tom, že neumím dělat nic na povel.. psát, hrát, učit se, cvičit. Hlavně cvičit. Zajímavé, že po tolika letech školy ještě neovládám základní školní zásobu. Nevím, kdy to učení budu nahánět. Ach jo. Líbí se mi Woodyho citáty kolem.. vlastně kolem všeho. Ten chlap má fajn postoj, asi už si konečně přečtu čirou anarchii. Za 10 minut se ze mě stane šípková růženka. Pro jistotu dodám moji druhou nejoblíbenější skladbu od Rachmaninoffa, kterou jsem si před pár hodinami vytiskla. Je to mág. ♥

 


Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 21. března 2010 v 22:31 | Reagovat

Sledovat tu mladou dámu, jak jí ruce tančí po klávesách, je snad větší zážitek než hudba samotná... Rachmaninov je na mě hodně citovej, v hudbě má vášeň, jestli to tak můžu napsat, ale je originální.
Přes vážnou hudbu toho zas tolik neznám, spíš známější kousky, Mozarta, Bacha, Vivaldiho...
Takže máš klavír, saxík a kytaru? zajímavá kombinace, klávesy, klapky a struny.  
S tou školou - no, už jsem ze školy nějaký ten čásek pryč, ale pořád se mi zdají sny, že mám zítra dělat zkoušku (většinou z matiky) a celý rok jsem se na to ani nepodívala. Docela děsné, to ti řeknu...
Všimla jsem si, že máš nový vzhled, pěkný, ta studená zelená se mi líbí, působí jako  mořská barva. A mořské barvy miluju... všechny odstíny modré a zelenomodré...
A k tvé počáteční úvaze - je to obdivuhodné. Stačí pozorovat všechno, brouky, stromy, stromovou kůru, listy, zbarvení. I ti oškliví osminozí pavouci jsou svým způsobem krásní...

2 Žirafka Žirafka | Web | 22. března 2010 v 16:24 | Reagovat

Já si to nepletu ;-)

3 Žirafka Žirafka | Web | 22. března 2010 v 16:25 | Reagovat

PS: moc hezký nový design, jen ještě změnit pozadí komentářů to chce ;-)

4 Ponořená Ponořená | Web | 22. března 2010 v 17:45 | Reagovat

[3]: Á díky, málem mě trefil šlak, když jsem uviděla tu žlutou.

5 Žirafka Žirafka | Web | 22. března 2010 v 19:45 | Reagovat

:D, no na pastelky se už taky chystám, akorát já teď pastelky už dost dlouho nevedu, takže :D, musím nějaké někde sehnat...

6 Žirafka Žirafka | Web | 22. března 2010 v 19:50 | Reagovat

Jé jak si se na té stránce zaregistrovala, tak to je něco jako že si teď s tou holkou budeš / můžeš psát? To je skvělé! Jo jinak já měla taky náladu pod psa, tedy spíš jsem byla líná cokoli dělat. Takže jsem se nudila, ale mohla jsem si za to sama :-). No :-(. Jo a kdy zveřejní to tvé rozhodnutí s novými členy a na tvou účast v obšťastníku :-), taky jsem tam konečně se dostala a něco napsala ;-)

7 Žirafka Žirafka | Web | 22. března 2010 v 19:51 | Reagovat

PS: krásný desing (jo to jsem už myslím říkala :D) a skvěle jsi oddělila nové tvé a staré komentáře. Jako fakt, moc s emi to líbí, teď mám u sebe na blogu problém, rpotože nevím, jak ty komentáře odlišit :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.