Jenom panenka ze supermarketu umí plakat

24. února 2010 v 17:54 | Ponořená |  Blábolení
Blog mi opět poslouží jako deník - momentálně se totiž nemám kam jinam obrátit. Je zvláštní, jak rychle se může změnit nálada. Totiž, já si ty změny nálad pamatuji jenom matně.


Už je to docela dávno, kdy jsem měla výpadky. Fíha, no docela dost dávno. Přestala jsem si stěžovat i ztěžovat, jenomže jsem od přirody brečák, nu a nálada je tatam. Tak tedy lepším začátkem počínaje...

Den předem jsem se dozvěděla, že jdu na odpolední představení Divadla Pod Palmovkou. Divadla opravdu zanedbávám (ikdyž je to mnohokrát daleko lepší než častěji navštěvované kino), takže jsem tuto příležitost ráda využila. No a se štěněcím výrazem musím přiznat, že jsem na těch pár hodin zapomněla i název. Večer jsem si našla informace o představení i obsazení Cyrana z Bergeracu. Ikdyž je název slušně profláklý, neměla jsem o Rostandově dramatu ani páru. A upřimně jsem si myslela, že mě vojáci a ženy v róbách nebudou nijak zajímat. Jsem ráda, že se tak často mýlím. Jediná věc, která mě z programu vyrušovala byli opět neomalení sousedi (kdyby tak chlapi uměli šeptat!) nemluvili po celých 5 minut představení (po pěti minutách už se báli). Děj byl, jak by řekla jedna češtinářka, strhující a napínavý. Už dlouho jsem se tak skvěle nebavila. A jak už je mým zvykem, konec jsem probulela (ale nebyla jsem sama). Měla jsem alespoň dobrý pocit, že Roxana zjistila Cyranovu lásku 3 minuty před jeho smrtí. Nechtěla bych umřít pod tíhou klády, fuj. Chuděrka Roxana. Prostě parádička, děsně lituju toho, že jsem neměla čas na Sugar.

Dnešek už byl malinko horší, jak jsem zjistila tak nejen pro mě, ale i pro kantory, bohužel. Nevím, jestli se jim pletou data v kalendáři, ale jsem si jistá, že dnes jsme prostě psát neměli. Dějepis při troše dobré vůle 4. Ikdyž jsem následnou smršť matematiky a chemie nepřežila ve zdraví ani dobrých výsledcích, měla jsem přesto dobrou náladu. Jenomže když jsem chtěla začít cvičit na saxofon, zjistila jsem nemilou věc. Od plátku se kus odloupl, takže je celý v hajzlu. A mých 6 stovek taky. Nevím, jestli jsem byla smutnější z toho, že ten zvuk, co vydává, není zdaleka ono, nebo že vyhodím zbytečeně do vzduchu 600kč za plátek.. hm, spíš mě mrzí, že hned po první hodině zdevastuju všechno, co mi do ruky přijde. Hned na uložení sága se mi sesypal celý pracně dominově uspořádaný komplex kytar.. do pokoje jsem se radši vrátila za hodinu, počítám škody. Jsem prostě děsný trouba, kterému nemá nic přijít do ruky. Alespoň že si to vyčítám. Ještě bych měla mlátit hlavou o zeď. Zítra bude na hodině sranda. Nejhorší je, že mám strašně super učitele. Doufám, že mě alespoň seřve. Kdyby totiž ne, budu se mít mizerně ještě nějakou dobu. Asi si přečtu Čapka, ten mi snad trochu zvedne náladu. Moje špatná nálada má i světlou stránku a to tu, že můžu zase poslouchat pomalé, depresivní songy. Na muziku musíš mít prostě náladu a ta moje právě přišla. Takže začnu Something in the way, a pak to nechám nějak dojet.

Radši se mnou někdo pojeďte do divadla.
 


Komentáře

1 Slečna z Měsíce Slečna z Měsíce | Web | 24. února 2010 v 20:38 | Reagovat

V divadle jsem nebyla už dlouho, raději ani nebudu počítat kdy naposled. Většinou když se objeví něco na co bych ráda zašla, nikomu se se mnou nechce a já nerada do divadel a kin chodím sama...
S tou hudbou máš pravdu. S dobrou náladou si depresivní písničku pořádně nevychutnáš :-).

2 Žirafka Žirafka | Web | 25. února 2010 v 20:08 | Reagovat

Tjn. Ale já prostě v jídlech docela vybíravá jsem ...

3 Vendy Vendy | Web | 25. února 2010 v 21:23 | Reagovat

Někdy přijde den blbec, že máš strach na cokoliv sáhnout. Ale Cyrano z Bergeracu, to je pěkná náplast, fantastická hra. Viděla jsem to v divadle s Preissem (už je to nějaký roček) a tam se mi moc líbil, pak v televizi s Hanzlíkem, ale ten se mi do Cyrana vůbec, ale vůbec nehodil. Strašně mi ho bylo líto a přitom jsem ho obdivovala...

4 yadné, co nerada gepardí yadné, co nerada gepardí | Web | 26. února 2010 v 17:29 | Reagovat

Á, v divadle jsem nebyla pěkně dlouho, a cyrana z bergeracu jsem chtěla vidět už dávno, hned po tom, co jsem si přečetla Kačera Donalda, kde goofy si hrál na takového cyrana :D chudák roxana.

z dějáku mi to po dnešku dopadlo nějak blbě taky. nemůžu za to, že na tu tabuli prostě napsali, že ta beseda je i o dějepisu tudíž dějepis nebude! grr.

5 Ponořená Ponořená | 26. února 2010 v 20:15 | Reagovat

[4]: Ty rebele! No dobře, gepard brzy odkráčí.

6 Berry Berry | Web | 2. března 2010 v 20:22 | Reagovat

Tyjo, to byl špatnej den. Snad je to už lepší, ale koukám, že máš ráda kultůru ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.