Krása

18. prosince 2009 v 20:50 | Ponořená |  Blábolení
Stárnutím si člověk začíná vážit i běžných věcí, které mu do teď přišly naprosto zbytečné. Uvědomit si, že ve všem kolem se skrývá slovo krása, ale přitom vědět, že to ti po nás budou mít horší. Slyšet hlas svého dědečka, jak vypráví o Francii nebo finančních podvodech, co klátí naši vlast. To vše je krása. Krása = stárnout? Každým rokem přijdeme na věc, která nám přijde krásná, magická. Čerstvě ostříhané nehty mozolnatých prstů přejíždí lehce a svižně po klapkách klavíru, okolo domu se rozsypal božský pytel, aby spustil na svět bílý prach, který se v něm celý rok tak statečně držel.


Po kolika letech mi udělal mráz radost?

Každý rok jsem se těšila na chvíli, kdy mi Mamoune řekne tu slavnou frázi (ano, již frázi) "podívej se z okna". Vždy jsem si stejně zaklela, protože mi ten pohled na zasněženou krajinu (s gigantickým orientačním bodem s názvem škola) nepřišel zdaleka tak úžasný. Letos tomu mělo být také tak, ale něco tu přeblesklo, něco se převrátilo. Ve vlaku se mi stalo něco zvláštního. Kaštanová slečna již přestala být smutnou, já nemohla zkoumat její taje, její smutný výraz. Najednou jsem ztratila to proč, které zjevně zůstalo na minulé zastávce. Mizera. Jako náhodou jsem po té štastné - nešťastné události neměla příležitost cestovat sama. Jak jsem šla se svou intergalaktickou stoupnicí, neměla jsem ponětí, že za chvíli mi do očí začně bít největší a nejtupější objev mého dosavadního zimního života. Možná je to zvláštní, ale doteď jsem nevěděla, jak vypadá sněhová vločka. Vychovatelky ve školní družině mne nutily kdysi dávno vystřihovat sněhové vločky jenom proto, že prostě neměly co na práci a vymyslely si nový tvar sněhu, jak podlé. Jak jsem si tak se svou Is povídala, všimla jsem si, jak jí na rudě červenou mikinu dopadají tak krásné věci. Věci, které jsem nikdy nepoznala, tak dokonalé a malé tvary, že formy na ně musel vytvářet opravdový mistr v malé dílně na sněhové vločky, přesně na zakázku. Nevěděla jsem, jestli se mám dlouho rozplývat, nebo se mračit nad tím úsměvem, který na mne byl shora seslán. Dosud mi byl posílán jenom beztvarý sníh, který jsem nemohla tak obdivovat. Naštvanost mi vydržela chvíli, takže jsem vločky záhy nasbírala do dlaní a házela je okolo sebe, tady máme další trest, který nám byl s úsměvem seslán. Vločky mohou dlouho pozorovat jenom chladnokrevní jedinci, kteří většinou zájem o beobachtění vloček nemají. Už je mám ráda, baletky, stejně jako mráz (na to jsem samozřejmně přišla ve vlaku). Sklo ve vlaku je strašně špinavé, ale stejně vás láká představa zasněžené krajiny okolo vaší bubliny. Jemně setřete bříšky prstů mráz, ale vlastně nic nepozorujete, vidíte zase jenom tu ošklivou (nebo krásnou?) bublinu. Když tu najednou se na setřené ploše skla začne tvořit vzkaz. Není napsaný rtěnkou, ani prstem. Je jako samolepka, na které se z každého úhlu pohledu vytváří jiný nápis. Zajímavé je, že první, co jsem spatřila, bylo slovo Nirvana. Vykouzlilo mi úsměv na tváři, zaklonila jsem s úlevou hlavu a spatřila jsem svoje jméno, mrazivou Barboru, která si na mě s klidem civěla. Mráz.. takže, shrňme si to. Jak bych si jen vzkaz mohla vysvětlit? Barboro, poslouchej jenom Nirvanu, Tvůj mráz. Dobře, jednou vynechám Kurta Cobaina a řeknu si, že mi Mráz prostě přeje krásné svátky plné pohody, které mne letos čekají pouze v rodinném kruhu (a děsně se těším na ten extra kalorický salát od Babou, který letos prvně nahradí kaši). Budu stát u okna s kýčovitou výzdobou a myslet na to, jak se mi poprvé ta zasněžená školní střecha líbila.

K Vánocům nepatří jenom netradiční koledy (ty tradiční mi lezou krkem a Jingly, ty nemohu vystát už delší dobu), ale stále jedna píseň, kterou si s oblibou komerční televize podbarvují dojemné vánoční reportáže. Je pořád tak krásná a nikdy neztratí svojí skromnost a kulaté brýle, které nosí na nose. Jo.. a ten klip se mi vůbec nelíbí.


Tak doufejme, že bude dobrej a bez slz.. já se vám snad do konce roku ozvu, tak se mějte a pro jednou smějte:)
 


Komentáře

1 Paige Paige | Web | 20. prosince 2009 v 16:29 | Reagovat

JJ, vzhledy na blog dělám. Moje laye najdeš tady: http://absolutum.blog.cz/0906/krizovatka-layouty

2 Paige Paige | Web | 20. prosince 2009 v 16:36 | Reagovat

Normálně laye na přání nedělám, ale tak jednou bych mohla. Jestli chceš, tak mi napši svoje požadavky na cert.a.ja.nikdy.nespime@seznam.cz
Můžeš přihodit i termín, do kdy bys to asi tak chtěla, ale prosím ne nic krkolmného, ať mám nějakou realnou šanci to dodržet;-)

3 Slečna z Měsíce Slečna z Měsíce | 24. prosince 2009 v 11:51 | Reagovat

Jsem tady jen na skok abych ti mohla popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok. Večer si užij rozbalování dárků, snad dostaneš všechno co si budeš přát :-). Ať ti chutná kapřík a pozor na kosti :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.