Honba za pokladem

27. srpna 2009 v 14:06 | Ponořená |  Blábolení
Píšu po dvou dnech. To není normální. Víte co to dělá? Povězte mi to, ale donutilo mě to víc psát. 2x více hovadin než v předchozích 12ti měsících. Paráda, ne? (Mimochodem, tímto srpnovým článkem se dostávám k dosažení rekordu pěti článků za měsíc.)


Stává se ze mne šílená. Jak dlouho trvá oprava fotoaparátu? Rozebrání a složení obyčejného fotoaparátu? Asi věčnost. Donutí mě to přidat k článku už tak staré fotky nebo dokonce ty, které jsem již publikovala na DA. Čím-dál-více-- se upoutávám na ultimate-guitar. Další závisláckej server, hned po YouTube, DAčku, Facebooku, Blogu(ikdyž nepíšu, dívám se. Cha.) a kytarách- jo, moje osobní úchylka, dívat se na krásné, nové nástroje, připravené přijít do rukou každému muzikantovi. Už se přede mnou rýsuje můj vysněný hudební pokoj. Ach. No, vlastně je to to, co už mám. Starý, rozvrzaný klavír, krásně hrající stará kytara, sopránovka, kterou jsem ještě pořád nenašla, klávesy pod postelí a jedna slečna, co se snaží. To vše v pokoji 3x4. Stojany postrádám a táta se o to vždycky přizabije. Pustím si hudbu do sluchátek a vůbec nevím co hraju- připadám
si jak génius. Zkuste to;) (I přes to, že mám zapnuté automatické ukládání článku, polovina textu se mi vymazala, zřejmě kvuli mému dlouhému přemýšlení. Teď je jenom otázka, jestli si vzpomenu, co jsem sem napsala. Mám dostatečně vygumováno.)
Nedávno jsem zjistila, že můj děda hrál jako mladík na krásnou španělku vykládanou perletí. Doufám, že se toho skvostu moje sestřenky nezbavily a milostivě mi ho vydají. Dám si jí asi na stěnu. Věk: Přibližně 60 let. Jeho kamarád hrával na gibsonku(ta bohužel nepřichází v úvahu, kdyby se nějaká našla, někdo by za ní chtěl děsné prachy, ty já nemám). Byla bych šťastná jako blecha, kdybych jí měla. Zatím si vystačím se svou krásnou dvacetiletkou. Možná jí je víc, mám jí ještě po mámě. Tady se holt věci dědí:). Poslední dobou mám potřebu zapojovat do dění své ruce(které jsou doslova levé). Když už ne malováním, tak alespoň pečením. Pár dní tomu je, co jsme dostali jako zbytek od anglické snídaně 4 borůvkové muffiny. Byly parádně dobrý, tak mi máma navrhla, že můžem také nějaké upéct. A naschvál ostružinojahodový!:P Nebo možná čokoládový, ještě nevím.. ale chci si to zkusit, protože můj moravský drobený merunkový koláč nedopadl njak skvěle:D Asi se na ty muffiny vyptám nějakého Angličana, jediný kdo mě napadá je naše spolubydlící Amy, která s námi bydlela v Anglii(je sice z Tchaj-wanu, ale to vůbec nemění situaci). Jo, bylo to tam parádní, hned bych se tam vrátila, ale sama, možná i s Kristýnou, ty naše smradlavý ponožky obletěly svět. Jak mluvím o světu, na Facebooku si mě díky Pet Society přidali 3 cizinci. Ostřílený hoper Jonathan z Limy, NYčanka Britney a Skot Byron. Nejdřív jsem si myslela, že jsou to viry( páč jediný, kdo byl zdvořilý a zeptal se na PS byl Skot), ale když se ukázalo, že si chtějí jenom vydělat pro zvířátka, vřele jsem je přijala:D Až to dopíšu, zjevně se podívám na Nirvana MTV unplugged in NY, koukám na to skoro pořád, hlavně kvuli 2 momentům. Poprvé pošle Kurt všechny do prdele a napodruhé jeden nádech z poslední "Where did you sleep last night"(celé vystoupení má buď oči dole, nebo přimhouřené, ale najednou se nadechne a ty jeho nebesky modré oči se mu otevřou jako v reklamě na Mattoni), který se stává naprosto nejkrásnějším záběrem z celého večera(když pominu, že hudební výkony byly parádní). Asi z toho udělám animačku a dám si jí na plochu, ať se taky trochu zblázním. Mám chuť jít pryč.. asi si počkám na podzim, vylezu si na vyhlídku a budu pozorovat barevné listí padající do usínající trávy.

Vše, loučím se:)
 


Komentáře

1 Sně...ží Sně...ží | Web | 28. srpna 2009 v 13:00 | Reagovat

Už je to hodně dlouho od doby, kdy jsi naposled napsala v měsíci tolik článků. Čím to asi bude? Že by na tom měl svůj podíl i náš milovaný klub? :-)
Myslím, že díky klubu se moje mínění o blogu změnilo, ale spíš jsem přehodnotila svůj názor na blogaře :-). Najednou jsem objevila tolik kvalitních blogů, že to zdá až nemožné :-).
Na muffiny jsem nedávno v obchodě potkala těsto. Uvažuju že si je někdy koupím a upeču :-).

2 Fíjou Fíjou | 28. srpna 2009 v 15:59 | Reagovat

*RATATATATATATA.....TATA*...příšte na tebe hodim bobek s celym suchym záchodem a nenapíšu ti ani tečku! :-/

3 Ponořená Ponořená | 28. srpna 2009 v 19:16 | Reagovat

jestli bude anglickej, tak klidně:P

4 Fíjou Fíjou | 28. srpna 2009 v 22:17 | Reagovat

Nejen že bude anglický, bude také s trvalou ondulací a mašličkama!

5 Sně...ží Sně...ží | Web | 6. září 2009 v 14:29 | Reagovat

Máš tu nezvyklé ticho. Holka, kam ses zase poděla? :-)

6 Scope Scope | Web | 6. září 2009 v 17:45 | Reagovat

Mít v pokoji klavír (ať by byl jakkoliv rozvrzaný), klávesy a kytaru a umět na to všechno hrát, tak se z toho pokoje dlouho nehnu. Jen občas z nutnosti.
Můj klavír je bohužel o patro níž, a vzhledem k tomu, že je to předválečný polopancíř a čtyři chlapi se strhli jen co ho nesli do domu, tak o vynášení té rozladěné krávy do patra do pokoje si můžu nechat jen zdát.
...
Líbí se mi poslední věta tohohle článku. Jako od básníka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.